Nejmladší student
Honzík V. byl v 10 letech náš nejmladší samostatně cestující student.
Byl natolik odvážný, že se sám vydal na dvoutýdenní pobyt na Maltě, kde se účastnil kempu pro děti na škole ClubClass.
S jeho maminkou jsme pro Honzíka organizovali dvoutýdenní Summer Camp, jehož součástí bylo:
- vstupní test, který určil Honzíkovu úroveň angličtiny
- 20 lekcí angličtiny týdně (maximálně 15 studentů ve třídě)
- studijní materiály, závěrečný certifikát
- ubytování ve více-lůžkových klimatizovaných pokojích, plná penze
- 5 půldenních aktivit, 7 večerních aktivit, 2 celodenní výlety
- 24 hodinový dozor
- vyzvednutí a dovoz na letiště
Celá agentura Tutuki byla napnutá, jak Honzík zvládne cestu i pobyt v cizí zemi. Vše dopadlo dobře a po překonání úvodních zmatků si Honzík pobyt moc užil.
Hodnocení junior pobytu na Maltě
Po návratu nám maminka Honzíka napsala:
Dobrý den, Pavlo,
i když jsem Vám už děkovala mockrát, stále mám pocit, že to bylo málo. Tak dnes naposledy: moc a moc děkujeme, jak jste perfektně zorganizovala Honzíkův pobyt na Maltě, jak jste velmi rychle reagovala při prvních problémech a jak jste se po celou dobu jeho pobytu zajímala o to, jak se mu daří. Bylo to opravdu moc milé.
Honzíkovi se na Maltě moc líbilo, nejlepší byla škola. Říkal, že byla škoda, že o víkendu se neučilo.
Líbily se mu i výlety a společné aktivity. Jen občas některé večerní hry neproběhly, protože spousta dětí nemělo o konkrétní aktivitu zájem. Přece jen ty 15-16 letí některé věci prostě dělat nechtěli a raději surfovali po netu.
Ale jinak spolu děti fungovaly asi dobře. Poslední den měla jedna holčina narozeniny, takže po sobě „plácali“ dort a to se Honzíkovi moc líbilo. Když se vrátil domů, řekl jednu moc důležitou větu a to, že se nebojí mluvit, že i když ví, že to říká asi trošku špatně, tak to prostě řekne. Tam totiž opravdu musel mluvit anglicky a zjistil, že mu ostatní nějak rozumí.
Já sama jsem to také poznala. V dubnu jsme měli možnost se potkat s jedním hercem z Texasu, který nyní žije v ČR. Zkoušela jsem s ním mluvit anglicky a chtěla jsem, aby i Honzík s ním zkoušel mluvit. Nedokázal ze sebe vypravit kloudnou větu, přitom ve škole na angličtině nemá s mluvením nijak velký problém. A nyní doma, když nám přijela ta slečna z Minnesoty (kterou bude rodina celý rok hostit, pozn. Tutuki), tak s ní poměrně bez problémů mluví na té své úrovni. Vůbec se nestydí a rozumí jí daleko lépe než já. Jsme z toho moc šťastní.
Určitě si myslím, že jsme investovali peníze dobrým směrem a do dobré věci.
Mějte se krásně a přeji ať se Vám daří.
Nina